V minulosti, vždy, když mi bylo smutno, těžko, lítostně a jinak zle, roztočila jsem míchačku, umíchala beton a stavěla zdi. Krásné, kamenné. ( Sama v sobě jsem taky postavila spoustu zdí.) Ta potřeba tvořit, tu je stále, ale teď zrovna není kde, ty zdi stavět, tak dělám jiné věci. Tvořím šperky a do nich vkládám mnoho ze sebe, svých pocitů. Jsem s nimi o samotě, v klidu, teple, suchu, není to žádná dřina, potřebuju jiné dovednosti, než je síla svalů, ale odhodlání a touha něco vytvořit je stejně velká. Dělám šperky a ráda je i nosím. Vyjadřují, co právě cítím, dobarvují moji náladu a tak jim přisuzuji jména podle toho, jak na mě působí. Někdy se jimi nechám ovlivňovat, někdy chci být prostě jen krásná. Je to můj styl, to, co jsem marně hledala na pultech obchodů bižutérních. Jestli se vám líbí, těší mě to velmi. Jsou i k mání, jestli se vám líbí tak, že bez nich nemůžete být:)